Ne všechny macechy jsou zlé

Princezna Maceška si vždycky přála být maminkou. Svoje děti ale mít nemůže, a tak jí nezbývá než se stát macechou. To ale ve světě, který je živený strašidelnými pohádkami o zlověstných nevlastních matkách, není nic jednoduchého. Najít si cestu k princovi nikdy nebude tak těžké jako k jeho dětem. Ty dokážou princezně zatopit pod kotlem víc než plamen dvojhlavé saně!

Původní muzikálová pohádka o postupném a křehkém našlapování při hledání cesty k nevlastním dětem a rodičům. Rodina totiž ne vždycky začíná u krve a láska někdy potřebuje víc času než kouzelné zaklínadlo.

Patronkou inscenace je Kamila Šimůnková, autorka knihy Třetí rodič o vztahu k nevlastním dětem.

Přístupné divákům od 7 let
Premiéra 8. března 2026

Ne všechny macechy jsou zlé

Princezna Maceška si vždycky přála být maminkou. Svoje děti ale mít nemůže, a tak jí nezbývá než se stát macechou. To ale ve světě, který je živený strašidelnými pohádkami o zlověstných nevlastních matkách, není nic jednoduchého. Najít si cestu k princovi nikdy nebude tak těžké jako k jeho dětem. Ty dokážou princezně zatopit pod kotlem víc než plamen dvojhlavé saně!

Původní muzikálová pohádka o postupném a křehkém našlapování při hledání cesty k nevlastním dětem a rodičům. Rodina totiž ne vždycky začíná u krve a láska někdy potřebuje víc času než kouzelné zaklínadlo.

Patronkou inscenace je Kamila Šimůnková, autorka knihy Třetí rodič o vztahu k nevlastním dětem.

Přístupné divákům od 7 let
Premiéra 8. března 2026

Zájezdová inscenace hraná přímo ve školách. Po představení následuje diskuze se studenty vedená divadelní lektorkou. Představení můžete objednat na tereza.p@minor.cz.

„Škola je nutnost. Tou byla vždycky, tou bude vždycky a učitelé stejně jako žáci vděčí této nutnosti za svou vzájemnou existenci.“

Unikátní současná německá hra pojednávající o smyslu školství, kterou hrajeme studentům přímo ve třídě. V roli profesora Klamma exceluje Daniel Šváb. Na jedné straně mlčící třída studentů, na druhé straně profesor literatury. Před rokem se na tomto gymnáziu stala tragédie, která navždy poznamenala životy všech studentů i pedagogů. Žáci viní z celé nešťastné události právě profesora Klamma. Vyhlásili mu válku mlčením. Profesor se všemi možnými způsoby snaží obhájit své zásady, svoji pravdu i nevinu. Podaří se mu tuto válku vyhrát?

Deset let nejhranější hra v Německu, která svým kontroverzním tématem zasahuje jak studenty, tak i jejich pedagogy.

Na představení navazuje diskuze, ve které studenti i učitelé mohou sdílet a porovnávat své postřehy s ostatními a pod vedením divadelního lektora hledají odpovědi na otázky, které dávají do souvislostí se svými vlastními zkušenostmi.

„Vstupujete do třídy a odmítnutí vás udeří do obličeje jako ledový vítr. Znáte ten pocit? Stojíte před žáky, zkoušíte nějak přečkat vyučování, ale žáci vás nechtějí. Oni všichni vás nechtějí, všichni se dívají na hodinky, stále znovu a znovu počítají minuty. A když konečně zazvoní, celá třída si vydechne. Odcházíte a slyšíte, jak se za vámi žáci baví a smějí a jak znovu ožívají. Znáte ten pocit? Ne?! Tak jednou přijďte do hodiny literatury mého maturitního ročníku. Tam vás čeká nenávist!“ (Z textu hry Válka profesora Klamma)

„Chytrý, kousavý a vyzývavý kus podněcující jak učitele tak i žáky. Unikátní, velice výmluvný monolog zabývající se omezeností institucí a tradic, která způsobuje válku mezi učiteli a žáky. Tato hra nikomu nestraní. Je zaměřena proti slabinám školství jako systému.“ (Hodnocení poroty Deutscher Jugendtheaterpreis 2002)

Premiéra 21. února 2024
Přístupné divákům od 15 let
Délka přestavení 65 minut

Upozornění: V průběhu představení zazní hlasitý výstřel.

První premiéra proběhla 11. května 2011. Roli profesora Klamma ztvárnil Oldřich Navrátil.

Zhlédněte reportáž České televize
Videoreportáž z představení Klamma na gymnáziu v Aši
Původní trailer k inscenaci s Oldřichem Navrátilem

Inscenaci si do své školy můžete objednat na tereza.p@minor.cz

Western z Vysočiny

 „Ti lidé za Novým Městem, ti byli z celé republiky ti nejlepší... Vzali mne mezi sebe, dali mi jídlo, které jedli. Pozvali mne pod střechu, pod kterou spali. Všichni mohli jít na smrt, ale všichni pomáhali. Nevím, co je to napadlo, že zrovna já bych mohl být velitelem a zorganizovat první partyzánskou skupinu."

Inscenace podle skutečného příběhu romského hrdiny Josefa Serinka. Josef Serinek byl český Rom, za války používal krycí jméno Černý. Jako voják bojoval v 1. sv. válce, ve 2. sv válce byl vězněn v koncentračním táboře v Letech odkud uprchnul a zapojil se do protinacistického odboje. Později se stal partyzánským velitelem, jeho oddíl působil na Vysočině. Mělo se na něj zapomenout, měly být zapomenuty i události, kterých se účastnil… Pojďte s námi po stopách Černého partyzána, pojďme společně prožít skutečný western z Vysočiny! „Vrostl jsem do lesa. Byl jsem lesem. Já byl les a les byl já..."

Hlavním inspiračním a námětovým zdrojem inscenace je třísvazková publikace Česká cikánská rapsodie (Josef Serinek, Jan Tesař) z nakladatelství Triáda a dále osobní rukou psané zápisky z dětství Josefa Serinka, které Minoru zpřístupnilo Muzeum romské kultury v Brně.

Patronem inscenace je Zdeněk Serinek - vnuk Josefa Serinka.

Premiéra 23. března 2025 ve Velkém sále
Přístupné divákům od 9 let
Délka představení 1 hodina 40 minut včetně přestávky

Na odkazu pod fotografiemi si můžete stáhnout pracovní listy k inscenaci.

Pohádkový příběh o zrození jedné sportovní legendy

Inscenace není žádnou historickou rekonstrukcí, ale vypráví smyšlený příběh s fantaskními až pohádkovými rysy, který pouze vychází z některých skutečných událostí. Vedle samotného zrození (nejen) sportovní legendy Věry Čáslavské, která si ve své době získala srdce jak české, tak japonské veřejnosti, vypráví inscenace ještě o něčem jiném. Obsazeni jsou do ní totiž z poloviny japonští a z poloviny čeští loutkáři. Ti tak mohou nad rámec samotného příběhu objevovat, co máme společné, v čem se lišíme a čím se můžeme inspirovat. A spolu s nimi mohou totéž objevovat i diváci různého věku, od dětí až po dospělé. Celými olympijskými hrami Tokio 1964 a tím i celým příběhem nás provází dvojice komentátorů – Japonec a Čech – jako v přímém televizním přenosu. Všechno komentují, vyprávějí, překládají. Příběh je tak stejně srozumitelný a zároveň částečně tajuplný jak pro japonské, tak české publikum. Inscenace také kombinuje různé podoby loutkového, objektového a stínového divadla či projekce.

Režie: Jakub Vašíček

Výprava: Kamil Bělohlávek

Dramaturgie: Tomáš Jarkovský, Yoko Yamaguchi, Petra Kosová

Hudba: Daniel Čámský

Překlad: Yoko Yamaguchi, Nanako Ishida, Robin Heřman

Hrají: Kristýna Franková, Martina J. Hartmannová, Daniel Horečný, Daniel Čámský, Mamika Kawajiry, Haruhi Shoji, Tomoya AritaDélka představení65 min.

Taneční revue, která víří nejen prach.

Hra pro jedinečnou herečku, tanečnici, zpěvačku, jednoho ohroženého Geparda a jednočlenný upovídaný orchestr.

Josephine je extravagantní tanečnice, zpěvačka, herečka. Josephine je válečná hrdinka, bojovnice za svobodu a rovnoprávnost. Josephine se nikdy nevzdává. Josephine je tornádo, Josephine víří prach. Josephine ví, že svůj hlas musí využít a musí být slyšet i kvůli těm, kteří být slyšeni nemohou. Kdo ale přijme Josephine takovou jaká je? Kde je její doma?

Nemusíš zůstat tam, kde Ti není dobře. Nemusíš zůstat v tom, s čím nesouhlasíš. Máš svůj hlas, tak ho použij!

Josephine Bakerová (1906) byla nejen extravagantní tanečnice, zpěvačka a herečka, ale i válečná hrdinka a také bojovnice za svobodu a rovnoprávnost. Narodila se v chudé černošské rodině, a i když jí okolnosti nebyly vždy nakloněny, nikdy se nevzdávala. Vždy si šla tvrdohlavě za svým a po celý život nepřestávala usilovat o zrušení segregace a zapáleně bojovala za práva obyčejných Afroameričanů. Josephine jako osmnáctiletá tanečnice zaznamenala neuvěřitelný úspěch na Broadwayi. Cítila však, že ji zde obecenstvo přijímá pouze jako „energií nabitou tancující černošku“, které by ruku ale nepodalo. Odjela tedy do Evropy, kde se jí osudovou stala Paříž. Francouzům barva její kůže nevadila, umělkyni si zamilovali a Josephina zde inspirovala a ovlivnila mnoho žen. Že Francii skutečně miluje, dokázala záhy. Během 2. světové války aktivně pracovala jako špionka a vyzvědačka proti německým fašistickým okupantům. Za to jí bylo uděleno nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie, které dodnes získala jen hrstka žen.

Josephina hovořila anglicky, francouzsky, německy, italsky, španělsky a portugalsky. Ujala se výchovy dvanácti adoptovaných dětí různých ras a různého náboženství. Zpívala i na scéně pražské Lucerny.

Adéla Laštovková Stodolová absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a poté studovala pod vedením profesora Ctibora Turby na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU. Kromě herectví se věnuje choreografii a vlastním autorským projektům První úspěchy slavila již se svým absolventským představením Všechna jediná (2002), které jí vyneslo Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo a získalo i několik ocenění na zahraničních festivalech. Často spolupracuje s režisérským tandemem SKUTR a vede workshopy pohybového a tanečního divadla. Je etablována jako výrazná režisérka, která zpracovává silná témata i osudy inspirativních osobností. (např. inscenace Forman, Meda, Werich - Letní scéna Musea Kampa / Krajina nula - Archa+)

Inscenace je věnovaná Ing. Daně Drábové, Ph.D. (1961 - 2025).
„Člověk občas musí opustit komfortní rámec a říct, co si o věcech myslí. Ten, kdo mlčí, podílí se na nepravostech světa,“

Divadlo Minor děkuje společnosti Pale Fire Capital za laskavou podporu projektu Josephine Baker. S radostí navazujeme spolupráci, kterou spojuje víra v odvahu, vytrvalost a lidskost – v hodnoty, díky nimž lze i přes překážky směřovat k vyšším cílům.

Premiéra 13. listopadu 2025 na Malé scéně
Určeno divákům od 12 let
Délka představení 65 minut bez přestávky

https://strunydetem.cz/cs/udalost/rozbal-to-7Mj2XI

Pestrá paleta barev, nástrojů i žánrů… to na vás vybalí zbrusu nová kapela pro děti a jejich rodiče Rozbal to! A rozbalíme i obří dárek. Co že se v něm skrývá? Co si jen budete přát!  Čtyři muzikanti, čtyři herci, čtyři rodiče a řeka splněných přání…

Kytara, basové ukulele, zpěv: Pavol Smolárik
Kytara, ukulele, cajon, akordeon, zpěv: Petr Reif
Basové ukulele, cajon, zpěv: Ondřej Nosálek
Piano, pozoun, zpěv: Jana Nosálková
Hudební spolupráce: Marek Doubrava

Pavol Smolárik se narodil v roce 1981 v Bratislavě, tedy vlastně v Československu. Již od mala si rád neustále prozpěvoval a učil se básničky. To první mu zůstalo dodnes. V sedmi letech ho rodiče přihlásili na hodiny klavíru, ale pravidelně se z nich vracel nešťastný a po pár měsících toto angažmá ukončil. Poté následoval pokus s klasickou kytarou, ale dopadl obdobně. Poté pokus se sborovým zpěvem a opět marný. Pak ve 13 letech pokus č. 2 s kytarou a ten už dopadl o poznání lépe, k čemuž přispěla kapela Beatles a bratři Nedvědi. Pak začal navštěvovat divadelní kroužek, kde byl zaznamenán jistý talent. To vyústilo ve studium loutkového a alternativního herectví na pražské DAMU. Tam objevil kontrabas opřený o zeď a společně se dvěma spolužáky založili hudebně-divadelní skupinu Fekete Seretlek, která slaví 20. výročí. Spoluzakládal Divadlo LETÍ a skupinu Bica Loca Lab pod vedením Jiřího Adámka (Austerlitze). V roce 2023 spoluzaložil kapelu určenou zejména dětskému posluchači Rozbal to! S velkou radostí působí již mnoho let v představeních divadla Minor a hostoval i v mnoha jiných divadlech i nedivadlech (Dejvické divadlo, Národní divadlo, Městská divadla pražská, Studio Damúza, Forum PPV a jiné). Věnuje se také dabingu a reklamnímu „speakrování” a příležitostně působí v Českém rozhlase, České televizi nebo seriálech. Jako objev roku získal cenu festivalu Next Wave a nominaci na cenu Thálie za rok 2021.Všestranně talentovaný herec

Ondřej Nosálek působí v řadě divadelních angažmá i v pořadech určených pro televizní obrazovku. Pochází z Ostravy, kde také započal svá studia na Janáčově konzervatoři v hudebně-dramatickém oboru. Odtud pak přesídlil na JAMU do oboru muzikálového herectví. Jeho domovskou scénou je divadlo Minor, z inscenací z posledních let zmiňme Lipany, Pinokio nebo Zá-to-pek, ve kterém ztvárnil hlavní roli a získal za ni v roce 2020 Cenu Thálie v kategorii loutkové divadlo. Z dalších rolí uveďme například Rosencrantze v Hamletovi na Letních shakespearovských slavnostech v roce 2016 nebo roli Pruďase ve West Side Story v Národním divadle v Ostravě v roce 2019. Z televize či z filmového plátna si jeho tvář jistě vybavíte například ze seriálů Specialisté, Místo zločinu Ostrava, Poldové a nemluvně či z filmu Slobodanky Radun MY 2. Za roli Tonyho v tomto snímku byl v roce 2014 nominován na Cenu české filmové kritiky v kategorii nejlepší mužský herecký výkon a na Českého lva v kategorii mužský herecký výkon v hlavní roli. Věnuje se též režii a mentoringu v rámci Stipendijní Akademie MenART na podporu mladých talentů.

https://www.strunydetem.cz/cs/udalost/igor-orozovic-co-kdyz-se-rozedni-6f06FO