Partner inscenace

    pale_fire_Capital.jpg

Nejbližší představení

V blízké době se žádné představení nekoná, nebo nejsou k dispozici volné vstupenky.

Josephine Baker

12+

Taneční revue, která víří nejen prach.

Hra pro jedinečnou herečku, tanečnici, zpěvačku, jednoho ohroženého Geparda a jednočlenný upovídaný orchestr.

Josephine je extravagantní tanečnice, zpěvačka, herečka. Josephine je válečná hrdinka, bojovnice za svobodu a rovnoprávnost. Josephine se nikdy nevzdává. Josephine je tornádo, Josephine víří prach. Josephine ví, že svůj hlas musí využít a musí být slyšet i kvůli těm, kteří být slyšeni nemohou. Kdo ale přijme Josephine takovou jaká je? Kde je její doma?

Nemusíš zůstat tam, kde Ti není dobře. Nemusíš zůstat v tom, s čím nesouhlasíš. Máš svůj hlas, tak ho použij!

Josephine Bakerová (1906) byla nejen extravagantní tanečnice, zpěvačka a herečka, ale i válečná hrdinka a také bojovnice za svobodu a rovnoprávnost. Narodila se v chudé černošské rodině, a i když jí okolnosti nebyly vždy nakloněny, nikdy se nevzdávala. Vždy si šla tvrdohlavě za svým a po celý život nepřestávala usilovat o zrušení segregace a zapáleně bojovala za práva obyčejných Afroameričanů. Josephine jako osmnáctiletá tanečnice zaznamenala neuvěřitelný úspěch na Broadwayi. Cítila však, že ji zde obecenstvo přijímá pouze jako „energií nabitou tancující černošku“, které by ruku ale nepodalo. Odjela tedy do Evropy, kde se jí osudovou stala Paříž. Francouzům barva její kůže nevadila, umělkyni si zamilovali a Josephina zde inspirovala a ovlivnila mnoho žen. Že Francii skutečně miluje, dokázala záhy. Během 2. světové války aktivně pracovala jako špionka a vyzvědačka proti německým fašistickým okupantům. Za to jí bylo uděleno nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie, které dodnes získala jen hrstka žen.

Josephina hovořila anglicky, francouzsky, německy, italsky, španělsky a portugalsky. Ujala se výchovy dvanácti adoptovaných dětí různých ras a různého náboženství. Zpívala i na scéně pražské Lucerny.

Adéla Laštovková Stodolová absolvovala Konzervatoř Duncan Centre a poté studovala pod vedením profesora Ctibora Turby na Katedře nonverbálního a komediálního divadla HAMU. Kromě herectví se věnuje choreografii a vlastním autorským projektům První úspěchy slavila již se svým absolventským představením Všechna jediná (2002), které jí vyneslo Cenu Divadelních novin v kategorii alternativní divadlo a získalo i několik ocenění na zahraničních festivalech. Často spolupracuje s režisérským tandemem SKUTR a vede workshopy pohybového a tanečního divadla. Je etablována jako výrazná režisérka, která zpracovává silná témata i osudy inspirativních osobností. (např. inscenace Forman, Meda, Werich - Letní scéna Musea Kampa / Krajina nula - Archa+)

Inscenace je věnovaná Ing. Daně Drábové, Ph.D. (1961 - 2025).
„Člověk občas musí opustit komfortní rámec a říct, co si o věcech myslí. Ten, kdo mlčí, podílí se na nepravostech světa,“

Divadlo Minor děkuje společnosti Pale Fire Capital za laskavou podporu projektu Josephine Baker. S radostí navazujeme spolupráci, kterou spojuje víra v odvahu, vytrvalost a lidskost – v hodnoty, díky nimž lze i přes překážky směřovat k vyšším cílům.

Premiéra 13. listopadu 2025 na Malé scéně
Určeno divákům od 12 let
Délka představení 65 minut bez přestávky

Co říkají média

[...]Inscenace se sympaticky přímočarým politickým podtextem provádí diváka přitažlivou formou částí dějin 20. století, herecké kreace tomu napomáhají svou vysokou kvalitou. Radce Pavlovčinové lze díky decentní živočišnosti a pohybové suverenitě uvěřit etnickou ukotvenost, charisma i uměleckou výlučnost věhlasné Josephine, také její hbitost při používání převleků je obdivuhodná. [...] Typově zcela rozdílní a ve výrazu přesní pánové Jiří Kohout a Michal Šíma dotvářejí interpretační trio, přenášející do publika jen lehce patetický morální apel, který ovšem nehrozí didaktickou nudou.

[...] Protagonistka v pohybově dokonalé prezentaci začne líčit svůj příběh od dětství v chudých poměrech v americkém Saint Louis po další životní peripetie, jímž se nevyhnula sice strmá, ale rasistickými předsudky poznamenaná kariéra. [...] Pavlovčinová s Kohoutem prokládají vyprávění elegantními tanečními i vokálními čísly, gepard Chiquita pak Josephine provází také na cestách. [...]

[...]Pavlovčinová totiž po vzoru Baker doslova „víří prach“ a se svýma dlouhýma štíhlýma nohama se v rytmu energického charlestonu pohybuje po scéně jako „tornádo“, přičemž jen tak mimochodem udělá třeba provaz. Jen legendární banánová sukýnka a explicitní nahota realismu jejího fyzického výkonu chybí. Vzhledem ke své muzikálové vybavenosti zvládá herečka do frenetického tance i zpívat a vyprávět svůj životní příběh.[...]

[...]Celoživotní angažovanost Josephine Baker v boji proti rasové diskriminaci se tím stává hlavním tématem inscenace pro děti od dvanácti let, jež tak není pouhým životopisným slovníkovým heslem, nýbrž humanistickým apelem, který má potenciál v dětech zakořenit [...] A to díky atraktivnímu balení, jež kromě chytře vystavěného, metaforického textu, choreografie (která však v průběhu inscenace dostává čím dál méně prostoru) a hereckých výkonů doplňuje nápaditá a zároveň minimalistická výprava Jakuba Kopeckého, využívající především široké zrcadlo v pozadí, které zpočátku odráží publikum a v něm interagujícího geparda, při prosvícení ale vytváří další prostor anebo slouží jako projekční plocha pro hravé animace, s nimiž herci interagují na principu laterny magiky.[...]