Tramtárie

Nonsensová poezie, často jen v podobě kratinkých útržků blíže neurčených básní, a absurdní scénické akce jsou navíc doplněny výraznou hudební složkou (na té se podílel Marek Doubrava). Jistotou je vynalézavá hravost, skvělý timing – […] a přidávají se individuální herecké výkony, na které bylo radost se dívat.

V každém případě: byla to hodinka čiré divadelní radosti, kterou lze bez váhání doporučit jak dětem, tak jejich dospělým.

Kromě houslí a bendža dění živě doprovázejí – jak je v Minoru zvykem – i další hudební nástroje, především basa v rukou herce a hudebníka Jana Hrovatitsche, jemuž ovšem stačí i pouhé dvě paličky a stěna U-rampy a jakýkoli absurdní výstup promění v hudební číslo svádějící diváky k nadšenému podupávání do rytmu. […] A tak publikum nadšeně skanduje a zpívá s herci […] a všichni jsou – aspoň na necelou hodinku – šťastní.

Netoužím předávat informace, ani vychovávat, ani vzdělávat. Toužím po tom, abychom si v tomhle bezpečně ohraničeném prostoru a čase dovolili řádit a radovat se z toho, jaké děláme nesmysly pro nesmysly. Všichni to máme v sobě, jenom se od malička dozvídáme, že máme být normální a jak to správně vypadá, být normální. Naše představení se jmenuje Tramtárie, sestavené je ze samých nesmyslů a já doufám, že normální v něm není nikdo.