Minor včera a dnes

Založení a počátky divadla

26. 2. 1950 zahájilo Ústřední loutkové divadlo svoji činnost premiérou inscenace hry Aloise Jiráska Pan Johanes v režii Jana Malíka, který ve snaze o vytvoření reprezentativní scény zavedl podle sovětského vzoru typ spodových loutek, tzv. javajek. Jednalo se o divadlo „iluzivní“, usilující o maximální jevištní realismus. V prvních letech se dramaturgie ÚLD zaměřila především na sovětské tituly, ale snažila se také o vytvoření původní české loutkové hry – dodnes se hraje například veršovaná pohádka Josefa Kainara Zlatovláska (jenom v ÚLD se hrála ve třech nastudováních, naposledy v režii Kamila Žišky, který za ni obdržel cenu na festivalu Mateřinka 2013), nebo Slavík Františka Pavlíčka (1958). Počátkem 60. let se ale stávající inscenační praxe ÚLD, které byla stále častěji vytýkána akademičnost a strnulost, vyčerpala.

60. léta

60. léta vnesla do stylu Ústředního loutkového divadla odklon od závazného iluzivního kánonu. Začaly se používat i jiné typy loutek než javajky a výjimkou nebylo ani divadlo masek. Například v inscenaci Bajaja (1963) se v ÚLD poprvé objevuje použitá technika černého divadla do plastického, reliéfního prostoru. Výrazněji zaujala také inscenace Král jelenem (1969) v režii Jiřího Jaroše, pojatá v duchu italské komedie dell’arte, a významnou inscenací byl například i antiiluzivně pojatý Míček Flíček (1964) s odkrytými vodiči, což bylo dříve nemyslitelné.

70. léta

V roce 1975 byla inscenací Strakonický dudák slavnostně otevřena zrekonstruovaná budova ÚLD a divadlo se při této příležitosti přejmenovalo na Divadlo Loutka. Ve druhé polovině 70. let zde vytvořil svébytný inscenační styl režisér Karel Brožek, který inklinoval k vážným, působivě pojatým tématům s akcentem na výtvarnou a hudební složku – např. Ze starých letopisů (podle I. Olbrachta; 1976).

Nová jména divadla

V roce 1987 bylo divadlo přejmenováno na Divadlo U věže a v roce 1988 byl název upřesněn na Divadlo U Jindřišské věže. Dramaturgie mj. akcentovala moderní pohádky – k nejúspěšnějším inscenacím patřila např. A co strom, Palečku? (1985).

V roce 1991 bylo divadlo znovu přejmenováno, tentokrát na Minor – Divadlo herce a loutky a pod vedením režiséra Karla Makonje se zaměřilo na existenciálně a eticky laděná témata (např. ve scénické kompozici na motivy života a díla Antoina de Saint-Exupéryho Poutník hvězd; 1990) a uvádění inscenací i pro dospělé diváky. Zajímavým dramaturgickým počinem bylo nastudování dramatizace kultovní knihy J. R. R. Tolkiena Hobit (1994) nebo inscenace Kdo mi to uvěří, pane Moody? (1992). Antiiluzivní setkání herce a loutky na jevišti se konečně stalo samozřejmostí.

Nový ředitel a stěhování

Od 1. října 1998 je ředitelem divadla Ing. Zdenek Pecháček. Budova divadla na Senovážném náměstí byla v rámci rekonstrukce Slovanského domu zbourána a Divadlo Minor přesídlilo po mnoha peripetiích na novou adresu ve Vodičkově ulici č. 6. Slavnostní otevření nové scény divadla proběhlo ve dnech 6. až 9. prosince 2001. Sál s kapacitou 206 diváků má podobu klasické kukátkové scény. (Pozn.: dnešní kapacita sálu je 224 míst díky přidaným přístavkům). Je možno jej přestavět na poloarénu nebo na arénu. Divadlo Minor získalo prestižní ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí se zřetelem k náročnosti rekonstrukce dříve zdevastovaného kina Skaut.

Umělecké záměry nového tvůrčího týmu deklarovala inscenace Kouzelný zvon (2000) v režii Aurela Klimta a výpravě Martina Velíška, která se v kontextu současného českého loutkářství stala originálním hudebně-loutkovým experimentem. Na vytvoření současné osobité poetiky divadla se zásadním způsobem podílel režisér Jan Jirků (např. v inscenacích Vánoce aneb Příběh o narození, 2002; Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování, 2002; Bruncvík a lev, 2006 aj.). Mezi další výrazné tvůrce spjaté s Minorem patřili třeba bratři Petr a Matěj Formani, nebo režiséři Jiří Adámek, David Drábek, Apolena Vynohradnyková (nyní Novotná), Petr Vodička a další. Od sezóny 2003/2004 je dramaturgyní a autorkou či spoluautorkou některých scénářů Petra Zámečníková (nyní Zichová).

Od roku 2005 začalo divadlo hrát také ve čtvrtek a v pátek od 18 hodin, což je v České republice poměrně ojedinělý jev. Zároveň byla otevřena také Malá scéna v 1. patře budovy. V letních měsících divadlo hraje také na nádvoří Novoměstské radnice naproti divadlu.

V roce 2001 divadlo rovněž navázalo pravidelnou spolupráci s Katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU. Tento oboustranně prospěšný projekt zprostředkovával studentům praxi v oboru ve spolupráci s profesionálním divadlem a zároveň umožňoval divadlu Minor koncepčně rozvíjet kontakty s nejmladší tvůrčí generací. V rámci této spolupráce vznikla řada inscenací: Sedmero krkavců, Píseň písní, Vražda v Orient expresu, Díra ve zdi, Sny o bizonech.

Divadlo se účastnilo dvou mezinárodních divadelních projektů financovaných z fondů EU. V rámci projektu Culture Alchemy vznikla úspěšná inscenace Bruncvík a lev. V rámci projektu LINGUA se konal v říjnu 2007 mezinárodní pohádkový festival a vznikla inscenace The Goodies (režie: Jiří Havelka), která v květnu 2008 hostovala v irském Dublinu.

V prosinci 2011 byla otevřena Pasáž Minor, ze které díky několika stavebním úpravám vzniklo rozšířené divadelní foyer. Naleznete zde obchod divadla Minor, pokladnu, občerstvení Mamacoffee a především rozšířenou Galerii Minor, kde vznikají celoročníla interaktivní výstavy. První z nich, Krajiny tělní, byla věnována lidskému tělu. Jejími autory jsou Robert Smolík, Zuzana Vítková a Martin Janíček. Autorem dalších výstav je Jakub Zich.

Pasáž umožňuje divadlu rozvíjet další doprovodné aktivity pro celou rodinu, o víkendech zde například probíhají tvůrčí dílny pro děti.

V roce 2012 prošlo proměnou také hlediště velkého sálu, kde je nyní možné vyndat všechna sedadla. Díky tomu mohou tvůrci více experimentovat, je umožněn bližší kontakt herců s diváky a variabilní uspořádání sálu.

V roce 2013 je v Galerii Minor k vidění nová interaktivní výstava Dvorek Josefa Minora, autorem je opět Jakub Zich. Je spuštěn nový web, který je postaven na velkoformátových fotografiích a k Novému roku uvádíme 1. videoklip divadla Minor. Postupně pak vznikají videoklipy k jednotlivým inscenacím.

V roce 2014 vznikla v režii Jakuba Vašíčka inscenace Jak kohouti obarvili svět aneb Magoři dětem, vycházející z tvorby undergroundových autorů, soustředěných kdysi kolem samizdatového časopisu Vokno. 25 let od Sametové revoluce volí rodiče s dětmi elektronickým hlasovacím zařízením politické strany v interaktivní inscenaci Demokracie.

Od sezony 2014/15 se stává dramaturgyní divadla Iva Kopecká.

Poprvé Minor uvádí inscenaci věnovanou dětem od 0-3 let Brum (pro nejmenší medvědy).

Spolupracujeme s divadelními lektorkami na vzdělávacích dílnách, pracovních listech, diskuzích a rozšiřujeme nabídku speciálních workshopů (dílna klasického animovaného filmu, Natiskni SiTo, Bubnování v kruhu, Zvuk mi není fuk aj.) Děti se seznamují s profesemi v divadle během série workshopů Jak se dělá… Minor.

Diváky jsme rozezpívali v Libozvucích (2015). Jiří Adámek je za ně nominován na cenu Divadelních novin za autorství a režii.

Novou divadelní sezónu 2015/16 jsme pojmenovali Inkubátor hrdinů. Poprvé režíruje v Minoru úspěšná choreografka Lenka Vagnerová, vzniká muzikál Robin Hood. Výtvarník Jakub Zich recykluje celoroční výtavu v naší relaxační Galerii, děti i dospělí mohou zkoumat Les a zřícený koráb dobrodruha Josefa Minora.

 

Naše ocenění

Na Skupově Plzni 2003 získala inscenace Voda čerstvosti ocenění za režii, scénář, výpravu a hudbu. Tvůrci inscenace byli kolegové z plzeňské Alfy režisér Tomáš Dvořák, hudebník Jiří Koptík a dramaturg Pavel Vašíček. Autorem výpravy byl Pavel Kalfus.

Inscenace Kabaret Tlukot a bubnování aneb Veliké putování získala na libereckém festivalu Mateřinka 2003 cenu za hudbu (autoři Matěj Kroupa, Jan Matásek a Dalibor Mucha) a na Přeletu nad loutkářským hnízdem 2002 cenu Erik za nejlepší loutkovou inscenaci.

Na Skupově Plzni 2004 byla oceněna výprava Roberta Smolíka k inscenaci Lovci mamutů.

Na Mateřince 2005 získal Jan Matásek ocenění za hudbu k inscenaci O Malence.

Na Skupově Plzni 2006 získal Filip Jevič cenu za herecký výkon v inscenaci Vinnetou aneb Věčná loviště for everybody.

Na festivalu Mateřinka 2007 získala inscenace Z knihy džunglí tři ocenění, a to cenu za režii pro Jiřího Adámka, za výpravu pro Kristýnu Täubelovou a ten rok poprvé udílené Čestné uznání za nejlepší inscenaci v kategorii pro děti 5-7 let.

Kristýna Täubelová, autorka výpravy k inscenaci Z knihy džunglí, získala Cenu Alfréda Radoka za rok 2007.

Na Skupově Plzni 2008 získala inscenace Bruncvík a lev čtyři ocenění: Filič Jevič za mužský herecký výkon, Dalibor Mucha a Tomáš Vychytil za hudbu, Petra Zámečníková a Jan Jirků za autorsko-dramaturgickou koncepci, Robert Smolík za výpravu (oceněn též za výpravu k inscenaci souboru Buchty a loutky, Tibet – Tajemství červené krabičky).

V roce 2010 získala inscenace Z knihy džunglí hlavní cenu na jednom z nejprestižnějších evropských loutkářských festivalů v sousedním Polsku (Międzynarodowy Festiwal Sztuki Lalkarskiej, Bielsko-Biała 2010) za „nalezení inovativního způsobu, jak přistupovat k nejmladšímu publiku.“

Na Skupově Plzni 2010 získala inscenace Hon na Jednorožce ocenění pro Dalibora Muchu a Tomáše Vychytila za hudbu.

Na festivalu Mateřinka 2011 získává Jan Matásek cenu za hudbu k inscenaci Moje první encyklopedie.

Na festivalu Mateřinka 2013 získává Kamil Žiška ceny za režii a hudbu a Robert Smolík cenu za výpravu k inscenaci Zlatovláska.

Na festivalu World Puppet Carnival 2013 v indonéské Jakartě získává inscenace Z knihy džunglí Cenu dětského diváka.

V rámci přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem 2015 byla udělena cena Erik za nejinspirativnější počin v oblasti loutkového a alternativního divadla za uplynulou sezónu inscenaci Mami, už tam budem? v režii Jiřího Jelínka.

Marek Doubrava získal Cenu divadelní kritiky 2015 za hudbu k inscenaci Libozvuky.

Divadlo na zájezdech

V létě 2003 a 2004 se v Soulu v Jižní Koreji odehrálo 48 představení inscenace Kabaret tlukot a bubnování aneb Veliké putování. V květnu 2005 se tato inscenace zúčastnila 5. ročníku Mezinárodního loutkového festivalu (Festival Internacional Titerías) ve městě Guanajuato v Mexiku.

Inscenaci Z knihy džunglí v roce 2008 zhlédli diváci ve Slovinsku, Slovensku (festival Bábkarská Bystrica) a v Japonsku, v roce 2010 se pak úspěšně hrála v Polsku (Międzynarodowy Festiwal Sztuki Lalkarskiej Bielsko-Biała) a v roce 2013 na festivalu World Puppet Carnival 2013 v indonéské Jakartě.

V roce 2009 se vydal do světa i Bruncvík a lev – hrál se ve finských Helsinkách a na podzim zamířil na turné až za velkou louži: prezentoval se ve Washingtonu a v New Yorku.

Premiéry od r. 2000

2000

Kouzelný zvon, režie: Aurel Klimt
Rozum a Štěstí, režie: Markéta Schartová, premiéra 14. 5. 2000
O hloupé žirafě a nezbedných pelikánech, režie: Doubravka Svobodová, premiéra 1. 6. 2000
Stařík a vlčice, režie: Jevgenij Ibragimov, premiéra 1. 7. 2000
Voda čerstvosti, režie: Tomáš Dvořák, premiéra 17. 12. 2000

2001

Mukaši, mukaši… aneb Bylo nebylo v Japonsku, režie: Karel Brožek, premiéra 28. 2. 2001
O hloupém Kubovi, režie: Jan Jirků, premiéra 9. 5. 2001
Johannes doktor Faust, režie: Jiří Nekvasil, premiéra 12. a 13. 7. 2001
Potkal klauna potkal kloun, režie: Pavel Polák, premiéra 2. 11. 2001

2002

Sedmero krkavců, režie: Markéta Schartová, premiéra 13. 1. 2002
Kabaret Tlukot a bubnování, režie: Jan Jirků, premiéra 23.2.2002
Zvířátka a Petrovští, režie: Vlado Štancel, premiéra 1. 3. 2002
Hurá do Afriky… Játyahoj, režie: Petr Vodička, premiéra 24. 3. 2002
Cestou necestou aneb Šípková Růženka, režie: Heda Bayer Čechová, premiéra 23. 5. 2002
Tam na poušti Kalahari, režie: Doubravka Svobodová, premiéra 25. 5. 2002
Vánoce aneb Příběh o narození, režie: Jan Jirků, premiéra 1. 12. 2002

2003

Golem, režie: Akram Staněk, premiéra 23. 2. 2003
Pluto a podkova, režie: Jan Jirků, premiéra 25. 5. 2003
Lovci mamutů, režie: Marek Bečka, premiéra 5. 10. 2003
Karkulka a červený balónek, režie: Jan Jirků, premiéra 30. 11. 2003
UBU králem, režie: Petr Vodička, premiéra 2003

2004

Kosmo – velký boj, režie: Petr Vodička, premiéra 22. 2. 2004
Píseň písní, režie: Jan Jirků, premiéra 16. 5. 2004
Cirkus harampádím, režie: Jan Jirků, premiéra 24. 10. 2004
O Malence, režie: Jan Jirků, premiéra 14. 11. 2004
Čtyřlístek! režie: David Drábek, premiéra 28. 11. 2004

2005

Klapzubova jedenáctka, režie: Petr Forman, premiéra 9. 4. 2005
Jak Mařenka a Boženka koukaly, režie: A. Vynohradnyková, premiéra 30. 10. 2005
Vinnetou aneb Věčná loviště for everybody, režie: Jan Jirků, premiéra 13. 11. 2005

2006

Sněhurka – nová generace, režie: David Drábek, premiéra 26. 2. 2006
Bruncvík a lev, režie: Jan Jirků, premiéra 30. 4. 2006
Ostrov pokladů, režie: Arnošt Goldflam, premiéra 14. 5. 2006
Lelek se nelekne, režie: Pavla Stancová, premiéra 4. 10. 2006
Vícezrnný koláček štěstí, režie: Petr Vodička, premiéra 22. 10. 2006
Planeta opic, režie: David Drábek, premiéra 19. 11. 2006
Díra ve zdi, režie: Petra Tejnorová a Petr Hašek, premiéra 26. 11. 2006

2007

Velké putování Vlase a Brady, režie: Apolena Vynohradnyková, premiéra 15. 4. 2007
Z knihy džunglí, režie: Jiří Adámek, premiéra 11. 5. 2007
Goodies, režie: Jiří Havelka, premiéra 18. 10. 2007
Neználek ve Slunečním městě, režie: Petr Vodička, premiéra 25. 11. 2007
Psina, režie: Apolena Vynohradnyková, premiéra 9. 12. 2007

2008

Popelka, režie: Apolena Vynohradnyková, premiéra 6. 4. 2008
Pojízdný lunapark Schworz, režie: Petr Vodička, premiéra 8. 6. 2008
Nekonečně nekonečný příběh, režie: SKUTR, premiéra 12. 10. 2008
Pod hladinou ticha, režie: Apolena Vynohradnyková, premiéra 7. 12. 2008

2009

Tisíc a jedna noc, režie: Jiří Adámek, premiéra 19. 4. 2009
Bubny v Minoru, režie: Jan Jirků, premiéra 10. 9. 2009
Konžert, režie: Jiří Jelínek, premiéra 4. 10 .2009
Hon na Jednorožce, režie: Jan Jirků, premiéra 15. 11. 2009

2010

Moje první encyklopedie, režie: Jiří Adámek, premiéra 28. 3. 2010
Hračky, režie: David Drábek, premiéra 30. 5. 2010
Broučci, režie: Jan Jirků, premiéra 3. 10. 2010

2011

Zlatovláska, režie: Kamil Žiška, premiéra 13. 3. 2011
Válka profesora Klamma, režie: Jan Jirků, premiéra 11. 5. 2011
O pejskovi a kočičce, režie: Eva Nosálková, premiéra 29. 5. 2011
A cirkus bude?! režie: Rostislav Novák, premiéra 25. 9. 2011
Kocourkov, režie: Jan Jirků, premiéra 21. 10. 2011

2012

Můj atlas světa, režie: Jiří Adámek, premiéra 15. dubna 2012
Ryba, režie: Martin Tichý, premiéra 30. září 2012
Perníková chaloupka, režie: Jakub Vašíček, premiéra 19. října v rámci festivalu Struny dětem a 8. listopadu 2012

2013

Naše rodina, režie: Braňo Holiček, premiéra 25. března 2013
O Smolíčkovi, režie: Eva Nosálková, premiéra 15. září 2013

2014

Jak kohouti obarvili svět, režie: Jakub Vašíček, premiéra 12. ledna 2014
Zahrada, režie: Apolena Novotná, premiéra 23. března 2014
Anežka chce tančit, režie: Jiří Jelínek, premiéra 15. května 2014
Autobus, režie: Apolena Novotná, premiéra 22. května 2014
Demokracie, režie: Braňo Holiček, premiéra 21. září 2014
Brum (pro nejmenší medvědy), režie: Jiří Jelínek, premiéra 27. listopadu 214

2015

Mami, už tam budem?, režie: Jiří Jelínek, premiéra 15. března 2015
Libozvuky, režie: Jiří Adámek, premiéra 12. dubna 2015
Robin Hood, režie: Lenka Vagnerová, premiéra 20. září 2015

2016

Lipany, režie: Jan Jirků, premiéra 7. února 2016
Nebojsa, režie Eva Leinweberová, premiéra 10. dubna 2016
Dnes provází Minor, režie: Eva Leinweberová, premiéra 8. května 2016
O klukovi, který neuměl zlobit, režie: Braňo Holiček, premiéra 18. září 2016
To byl jen vtip!, režie: Michaela Váňová, premiéra 11. října 2016

2017

Sněhová královna, režie: Lenka Vagnerová, premiéra 2. dubna 2017
Koukej, svět!, režie Radim Vizváry, premiéra 17. května 2017